Anotace:
Autor začal psát tento cestopis v létě 1896, kdy se vypravil do Ruska jako dopisovatel německy psaného deníku staročeské strany Politik. K cestě dala podnět tradiční Všeruská výstava, která se konala v Nižním Novgorodu; redakce Politik se na ní rozhodla vyslat vlastního zpravodaje, a tím měl být právě V. Mrštík. Dohoda s redakcí Politik mu poskytla dávno hledanou příležitost poznat zblízka vlast autorů, jimž se obdivoval a jimiž se po léta zabýval jako kritik a překladatel. Ale cesta do Ruska byla pro Viléma Mrštíka významná ještě z dalšího důvodu. Umožnila mu nejen konfrontovat Rusko, jak je znal z literatury, s ruskou skutečností a porovnat tuto skutečnost se skutečností tehdejších Čech; poskytla mu také možnost srovnávat Rusko i Čechy s Francií, k níž ho poutaly obdobné umělecké a literární zájmy a s níž se osobně seznámil během měsíčního pobytu v Paříži a okolí rok před odjezdem do Ruska, v květnu a červnu 1895. Rukopis, který máme k dispozici, není úplný. Celá se zachovala pouze první část nazvaná Na cestě do Nižního Novgorodu. Má v originále jedenáct kapitol: prvních šest líčí podrobně cestu z Brna přes Moravskou Ostravu, Krakov, Czestochovou a Varšavu do Moskvy, dvě následující jsou věnované Moskvě, další dvě se zabývají Paříží, kterou Mrštík polemicky konfrontuje jak s Moskvou, tak s Prahou, a teprve v XI. kapitole je řeč o vlastním cíli cesty, Nižním Novgorodu a jeho veletrhu. Jediná kapitola nemohla ovšem vyčerpat téma, které Listy z Nižního Novgorodu slibovaly ve svém názvu, a tak V. Mrštík doplnil koncem roku 1896 svou "reportáž" dalšími kapitolami. Vznikl tak nový oddíl s názvem Nižnij Novgorod. V rukopise se ve složce s tímto označením zachovaly pouze dvě kapitoly; dvě další (Charakter výstavy a Průmysl) známe jen v německé verzi, z níž jsme je pro úplnost přeložili zpět do češtiny. Přes tento dodatek zůstal Mrštíkův cestopis nevyváženým torzem. Redakce Politik upravila v německé verzi Mrštíkův rukopis v tom smyslu, že první část Listů z Nižního Novgorodu uzavřela značně zkrácenou IX. kapitolou a X. kapitolu, věnovanou výlučně Paříži, vynechala úplně. Zbývající XI. kapitola, kde se poprvé mluví o novgorodské výstavě, byla po tříměsíční přestávce v otiskování Mrštíkových črt zařazena - podle všeho s autorovým souhlasem - do čela oddílu Nižnij Novgorod. Tohoto uspořádání jsme se přidrželi i my; jedině tak bylo možno zařadit v zpětném překladu i obě kapitoly, které se česky nedochovaly. [z doslovu a ediční poznámky, Arkýř 1992]

Obsah: