Anotace:
Úvod [první dva odstavce z pěti] Hned, jakmile se počalo v prvých měsících republiky uvažovati o vypravení poselstva k našim legiím na Sibiř, platilo za jisto, že v tomto poselstvu budou čeští spisovatelé. Nejen proto, aby tím byl naznačen vůdčí jejich podíl na národním osvobození, jehož si získali svým májovým provoláním z roku 1917, ale hlavně také proto, aby svými péry vylíčili život našich legionářů na Sibiři a obraz tohoto jedinečného vojska zachovali tak budoucím pokolením. Stalo se však ještě více: český spisovatel byl postaven v čelo poselstva. Byl-li mi svěřen tento úkol, velice těžký, ale dojista jeden z nejčestnějších, jaké zadávala mladá republika, pojímal jsem jej hned od počátku jako úkol dvojí: splnit předně všecko to, co očekávalo naše vojsko na Sibiři od representanta vlasti, a za druhé vypsat všecko, co jsem tam spatřil, zažil a konal. Úkol prvý byl šťastně dokonán návratem legií do vlasti a tu pak teprv nastal čas pro úkol druhý, úkol spisovatele. Tato kniha je splněním druhého tohoto úkolu. Napsati ji považoval jsem za povinnost stejně vážnou, jako všecko to, co mi bylo činiti mezi našimi legionáři. Pokusil jsem se v ní podati to, co se čekalo od českého spisovatele, vyslaného na Sibiř: obraz naší dobrovolnické armády, rozložené do konce roku 1919 po nesmírných dálkách magistrály. Obraz tento, tvořící tak velkolepý závěr k naší zahraniční revoluci, náleží již minulosti a bylo jen málo očí z vlasti, jež jej se mnou zřely. Významu tohoto zvláštního literárního úkolu byl jsem si proto plně vědom a snažil jsem se zhostit se ho s dokonalou objektivitou pozorovatele a svědka, jemuž zároveň připadla práce historika. Byl jsem však na Sibiři více než svědkem a pozorovatelem; povolán koncem roku 1919 k spoluřízení našich sibiřských věcí a pobyv s armádou na půdě Asie až do jara 1920, bral jsem činný podíl na jejích osudech a prožil s ní všecky ty rozechvívající události, obraty a krise, jimiž bylo jí se prodrati, nežli mohla nasedati ve Vladivostoku na lodi. Tyto děje ze zimy roku 1919-20, jimiž končí, jak náleží pohnutě, sibiřské drama našich dějin, jsou u nás doma pramálo známy a nebyly dosud s pravou historickou objektivností vylíčeny. Po této stránce, smím říci, činí příslušné oddíly mé knihy nárok na cenu dokumentární. ... V Praze, dne 15. srpna 1922. F. V. Krejčí

Obsah: