Anotace:
Většině čtenářů jména nic neřeknou - ale proto jsem vlastně tu knížku psal. Byla to zlatá doba operety, vznešeně se jí říkalo Belle époque. Hodně krásy a zlata jí dodala právě Marie Zieglerová, které prostý lid pražský říkával Naše Mařenka nebo taky Zieglerka. Stala se nejdříve typem, pak mýtem své doby. Jako Vídni Geistingerová, Berlínu Fritzi Massary, Paříži Mistinguette, Americe Barbra Streisandová. Své zpívající božstvo mělo, má a bude mít každá metropole a každá doba. Taky proto jsem tu knížku psal. Byla princeznou mých chlapeckých snů. Stával jsem v orchestru nebo u vchodu do parteru a sníval jsem o tom, že jsem Danilo. Pranic mi nevadilo, že je starší než moje maminka a Danilo že je můj otec. Říkávala mi tenkrát Karlíku. Později jsme si psali a ona slíbila, že spolu napíšeme román. "... nikdo nemá ponětí, co jsem prožila. Učiníme válečné plány, mám tolik materiálu, že to bude tlustý román..." Umřela, než k tomu došlo. A tak jsem náš "tajný" úmysl musel uskutečnit sám. Sbíral jsem o ní každé slovo, útržek faktu, fotografii, dopis, zkazku, pravdu i nepravdu. Byla přece princeznou mých snů. Mluvil jsem se všemi, kteří o ní mohli něco vědět. V Praze, v Berlíně, v Americe. Mnohokrát s otcem a s matkou. S Emou Švandovou, s Josefem Kubíkem, s Františkem Kovaříkem, s posledními gardisty smíchovské Arény. Se synem inženýra Mayera, s posledními z rodu Zöllnerů, hlavně však s její nejlepší přítelkyní Jožkou Wannerovou, která se s ní jednoho listopadového dne roku 1966 jménem Belle époque rozloučila. Četl jsem o ní snad všechno, co kdo o ní kdy řekl a co o sobě řekla sama. Výpovědi si často odporovaly - ale konfrontace je poslední zkouškou pravdy. Hodně se její osobností zabývaly noviny té doby - ty méně mocné (Nájemník, Intimní Praha, Echo Prahy) i ty všemocné - Národní listy a Národní politika. Ale hlavně žila v mém srdci. Z hlediska historie českého divadla a města Prahy - alespoň se tak domnívám - přispěje kniha k poznání charakteru doby a žánru. Z hlediska sociologie k poznání zákulisí. Poznal jsem zčásti tu dobu, ten žánr - i to zákulisí. Adolf Branald [obálka 1980]

Obsah: